Technika, hasivo a nářadí
V lednu 1788 byl vydán úřední návod k opatrování a používání nářadí a stříkaček. Sklad pro nářadí a stříkačky musel být prostorný, suchý a opatřen dobrým zámkem. Nařízení z roku 1797 přikazovalo udržování hasicího náčiní v dobrém stavu.
Nařízení z dubna 1794 doporučilo za nejlepší hasicí směs „dvacet konví sušeného a jemně rozmělněného klihu na sto konví vody“.
První ohebnou sací hadici zvanou savici, jež byla kožená, vynalezl a předvedl v roce 1724 p. Leopold z Klanic. První dvoukolové ruční stříkačky vyráběné v Čechách pocházejí z roku 1769 od výrobců rodu Pernerů a později Viléma Seitra z Plzně. O ručních čtyřkolových stříkačkách je zmínka již z roku 1750.
První zmínky o výsuvném žebříku jsou pravděpodobně z roku 1964. První mobilní otočný výsuvný žebřík tažený koňmi sestrojil německý zámečník Andreass Scheck v roce 1808. V roce 1872 se začaly používat výsuvné žebříky a v roce 1877 otáčivé žebříky od firmy FISCHER-STAHL o dosahu 23 metrů.
Mezi první české výrobce hasebního nářadí se v roce 1820 zařadil František Smékal. Z jeho dílny vyšly takzvané hasící granáty, což byly skleněné nádoby o obsahu 0,5 až 1,5 litru vody. V roce 1906 představila firma MINIMAX první ruční hasící přístroj na světě.
První parní stříkačka byla sestrojena v roce 1829 anglickým továrníkem Johnem Braithwainem a inženýrem Johnem Erissonem. První pokus sestrojit automobilovou parní stříkačku se uskutečnil v roce 1841. V roce 1888 představil Gottlieb DAIMLER požární stříkačku s benzinovým motorem vlastní konstrukce.